Můj příběh

Každý přítomný okamžik se snažím prožívat naplno takový, jaký je. Úsměv nosím nejen na tváři, ale i uvnitř. A právě vnitřní úsměv je důvodem, proč vznikl projekt 365 úsměvů. Projekt, který má za úkol šířit úsměv ke všem, kdo jej potřebují.

Konečně vím, kdo jsem. Dovoluji si být sama sebou se vší proměnlivostí, žít tady a teď, prožívat všechny své emoce a naslouchat moudrému vnitřnímu vedení. Jsem jednoduše šťastná a vím, že jsem DOST – a ty můžeš taky. Jenže dříve to tak nebylo...

Před pár lety by mě však šťastnou a s úsměvem jen tak někdo nenačapal. Žila jsem život plný strachu, stresu a stížností na okolnosti, okolí i svůj život. Měla jsem problémový vztah s manipulátorem, sociofobii, úzkosti – a hlavně nechuť a obavy cokoli měnit. Věřila jsem, že je to dané, že mi nezbývá, než tím odevzdaně proplouvat. Naslouchala a důvěřovala jsem své mysli.

V dětství jsem navíc prošla traumatem, které ovlivnilo celý můj život. Smutek jsem pochovala v šesti letech, kdy na mé narozeniny spáchal sebevraždu můj biologický táta. Celé roky jsem proplouvala bez emoce smutku, nedovolovala si jej prožít, utíkala před ním a zároveň jsem nikdy nezažila pocit jsem DOST DOBRÁ.

A tak mě nebavila práce, neuměla jsem řešit své problémy a nedokázala jsem o nich komunikovat. Připadala jsem si v pasti a do toho všeho jsem trpěla právě úzkostmi a sociofobií, o kterých jsem se nikomu nezmínila, takže o nich netušili ani mí nejbližší. Byla jsem frustrovaná a unavená. Měla jsem skutečně silný pocit, že žiju v černé díře, ve tmě – a právě s tím pocitem jsem každý večer usínala. Propadala jsem se do tmy, abych ráno vstávala s myšlenkami na to, jak přežiju další náročný den bez vyhlídek na lepší budoucnost.

Cítila jsem se velmi bezmocná, vystresovaná a pod tlakem už příliš dlouho, takže situace vygradovala s úmrtím blízké osoby. Impuls. Potřebovala jsem se konečně nadechnout a znovu najít motivaci, jen jsem nevěděla, jak a kde začít. 

Jednoho dne jsem náhodou viděla seberozojové motivační video, které mě po dlouhé době v ten pravý okamžik vrátilo k pozitivní psychologii. Donutilo k úsměvu a nadšení. Pochopila jsem, co všechno můžu ovlivnit sama změnou vnímání, úhlem pohledu, svou pozorností. Konečně jsem se rozhodla – co chci namísto toho, co nechci – a pomalu se začala odrážet ode dna.

Díky silné motivaci jsem se rozešla s tehdejším přítelem. Postupně jsem více a více času věnovala seberozvoji, meditaci a pozitivní psychologii. Začala jsem řešit svou sociofobii, opustila jsem práci, začala se živit svým milovaným psaním. Nakonec se mi podařilo dosáhnout všeho, o čem jsem kdy snila – vidět nádherné velryby, cestovat a psát. I přesto jsem ale došla k poznání, že není důležité to kolem mě, ale uvnitř mě. Že vše, co hledáme, máme přímo v SOBĚ. 

Během těchto posledních 11 šťastných a naplněných let jsem postupně zjistila, že existuje něco, co cestu, kterou jsem sama ušla za roky, zkracuje. Že už není potřeba celá léta studovat nejrůznější techniky a osobní rozvoj, ale že se můžeme naučit nenechat se definovat svou myslí. Že někdy stačí dostat správné otázky ve správný okamžik – a hledat uvnitř sebe, přímo ve svém nitru. Naslouchat si. Spojovat se se Sebou. Teď vím, že transformace je možná i během týdnů či měsíců – přijetím.

Dnes jsem certifikovanou koučkou a lektorkou meditací a meditačních technik. Tak totiž můžu ukázat dalším ženám, že to, co jsem sama hledala roky, mohou pocítit třeba hned. Že jsou DOST ve všech směrech, v pořádku tak, jak jsou, v každém teď a tady.

A právě proto pomáhám ženám objevit svůj vnitřní úsměv a radost ze života. Žít své autentické já naplno a jednou provždy. Bez nekonečného seberozvoje, technik, čištění a hledání. V přítomném okamžiku, s mindfulness a meditací.

Zpomalením, sebepřijetím a opravdovostí k sobě.

Proto vítej. Jsi tady správně.