Vendula JelínkováBýt opravdová. Dovolit si to. Krok, který ve mně dříve budil hrůzu. Můžu ukázat světu všechno? Můžu být sama sebou vždy a všude? Nebudu si připadat nahá? Kdepak, začala jsem si připadat nahá, když jsem nosila masku. A tak nastal čas zase se otevřít světu a rozbít skořápku: prostě si to jednou provždy dovolit. Autenticitu. Přirozenost. Opravdovost.
Nesmělý dospělý
Kdy se to stalo? V dospěLOSTi? To mezi dospělými, na pohovorech a v zaměstnáních začneme hrát nejrůznější role? Možná. Trvalo to dlouho, než jsem si uvědomila, že taky jednu masku mám. A že ji používám a nosím často – dokonce i mezi blízkými. Možná proto má duše volala po svobodě. Po upřímnosti a pravdě. Ale jak na to? Jak vlastně začít s autenticitou a proč se s ní skamarádit? Co vám to dá? Vlastně… všechno. Nejprve je to jako velký třesk, abyste postupně zjistili, že jde o docela (ne)obyčejnou přirozenost a jsoucno. Nic víc. Nic míň.
Internetová past
Autenticita a sociální sítě. Tohle je trochu zrádné a ošemetné téma, ale na začátek autentické cesty ideální. Každý z nás si může zvolit, zda bude upřímný v tom virtuálním světě, ve kterém vše vypadá tak idylicky. A nebo taky ne. Sociální média jsou tu především pro zábavu, okrajově taky pro business a vzdělání.
Všichni chtějí, aby bylo vidět, jak krásný mají život, někdy i za cenu toho, že v podstatě lžou. Sobě i druhým.
Rozhodla jsem se od samého začátku, že sociální FAKE LIFE experiment žít nebudu. Proč bych fotila něco, co ve skutečnosti nežiju a nedělám? Ukazuju svůj život v jeho skutečných barvách. A tuhle volbu máte i vy. Nemusíte ukazovat jen to pěkné, můžete klidně ukazovat emoce. Skutečně sebe. Život takový, jaký je. Jak jej vnímáte. Ale taky jsou věci, které skrývat můžete. Nemusíte prezentovat vše ze svého života – to, že si chráníte soukromí, neznamená, že nejste autentičtí. Dělejte to jednoduše podle sebe. Nestyďte se. Nebojte se, co na to řekne okolí. Může jít o první krok vaší opravdovosti. Zkoušku autenticity. Jděte na to s nadhledem. Moje rada zní: ať vás to opravdu těší a baví. Pak totiž není vůbec těžké dát do toho srdce a ohalit SEBE. Opravdu a opravdově.
A jak jsem přišla na to, že to druzí mají jinak? Jednou si mě kamarádka dobírala, že chodím běhat, abych to pak mohla dát na soicální sítě. Ano, když pořídím hezkou fotku z běhu v přírodě, moc ráda se o ni dělím. Vlastně docela často se dělím o to, co zrovna dělám, třeba právě na fotkách. Dělím se o to, jak vidím svět já, svýma očima. Stejná kamarádka, která si mě několikrát dobírala, jednou přijela na návštěvu a přes nepřízeň počasí si šla vyfotit nohy do bazénu. Nešla plavat. Nešla odpočívat k bazénu. Udělala to prostě jen na pár vteřin účelově, aby měla fotku „chillu u bazénu“. Chillu, který se nikdy nestal. Tehdy mi došlo, že každý to nemá jako já. A že kamarádka pravděpodobně jen dostála větě: podle sebe soudím tebe. A taky mi docvaklo, že někteří lidé opravdu tvoří obsah, který nežijí, který se mnohdy vůbec, ale vůbec neděje. V ten moment jsem pocítila obrovskou vděčnost – že žiju v pravdě k sobě. Že žiju barevně. Že se o střípky ze svého života dělím s radostí. Zrovna s takovou, s jakou je prožívám – a je úplně jedno, zda jde o můj ranní běh nebo koupačku v bazénu.
Autenticita a vztahy
Další oblast, ve které se opravdovost vyplácí. Proč se chovat opravdově ve všech vztazích? Tak za prvé, lidé poznají, když autentičtí nejste. A za druhé – když budete opravdoví, vaše okolí se tomu snadno přizpůsobí. Zůstanou s vámi ti, co to ustojí. Poznáte, kdo z vašeho okolí stojí za to. Kdo ocení, že jste sami sebou. Kdo to pochopí. Navíc je tu pravděpodobnost, že i vaši blízcí budou opravdoví, protože si uvědomí, že po vašem boku MŮŽOU – stejně jako vy.
Tohle byl pro mě ovšem oříšek. Nekývnout na návštěvu, když se mi to nehodilo… neusmívat se na úřednici, když jsem zrovna neměla chuť se usmívat. Odmítnout zakázku, která by mě nebavila. A navíc tu byl ještě ten hlásek, který ve mě probouzel pocit viny. Jsem špatná, když upřímně řeknu: dnes na tebe nemám náladu, dnes nemám čas nebo dnes se mi to nehodí? Jsem špatná, když nejsem vždy 100% příjemná na cizí lidi? Ne. Naopak: neokrádám o čas sebe. A co je důležitější, neokrádám o čas a přítomný okamžik ani druhé. Je úplně v pořádku někdy nemít náladu, nechtít s druhými trávit čas – a prostě si konečně přiznat skutečné emoce, které k lidským vztahům patří.
Víte, proč je to o tolik lepší? Protože přestanete s přetvářkou a pokrytectvím. Vztahy se krásně vyčistí a najednou se stane zázrak: uzdraví se a budou srdečné, příjemné a pohodové. Jednoduše opravdové. A tak jsem ráda, že konečně můžu komukoli říct: dnes ne. Svobodně.
TIP: Jak vylepšit vaše vztahy? Ukazujte vaše emoce, neduste je v sobě. Součástí autenticity je odhalení skutečných nálad, pocitů a emocí – to ale neznamená, že musíte ventilovat úplně vše, co vás napadne. Klíčem k harmonii je asertivita.
Opravdovost k sobě
Nejdůležitější a taky první a poslední dílek autentické skládačky je opravdovost k sobě. Kdo jste, když se nikdo nedívá? Kým jste o samotě? Ve vztahu k sobě? Od doby, co jsem začala pracovat z domova, jsem se postupně učila, jak trávit čas sama se sebou. Člověka to donutí poznat se do opravdové hloubky. Buď se může nesnášet, nebo se může naučit to druhé: mít se opravdu rád. A to je to, všechno vás to hezkypěkně vede k sebelásce. Být sám sobě přítelem, oporou, láskou, parťákem, kolegou, společníkem, šéfem. To se mi konečně povedlo. Jsem se sebou ráda a jsem otevřená sama k sobě. Mám radost, když trávím čas o samotě. Užívám si to.
Tato část autenticity byla mým chybějícím velkým klíčem k novým dveřím. Autenticita vám totiž umožní opravdovost v těch ostatních oblastech teprve tehdy, když začnete být opravdoví k sobě. Jedině tak budete nakonec upřímní ve vztazích, v sebeprezentaci i v životě. A taky je tu ještě jeden důvod, proč být autentický: vaše sebehodnota. Poznáte ji a zvýšíte s každým krůčkem k opravdovosti a vysvobození ve svém životě. A já konečně znám tu svou. A budu na ní pracovat dál. A co vy, máte kuráž být sami sebou… konečně a napořád?
