My jsme svět

My jsme svět

Svět je báječné místo k narození. K životu. A taky k umírání. Smrt je součást našich životů. Přichází, jak se jí zachce. neovlivněná. Někdy spravedlivá, ač máme mnohdy pocit, že je spíše opakem. Což mě v poslední době vedlo k přemýšlení. Co by, kdyby. Jak by se cítili nejbližší, kdybych naráz umřela? Kdybych prostě nebyla? Jak bych se cítila já, kdyby ti nejbližší z mého okolí zmizeli? A přesně tohle přemýšlení vede k bolesti. Na malý okamžik si představíte, jak silné emoce byste pocítili. Nekonečné.

A tak mě napadlo, že zanechám vzkaz. Vždyť s (k)lukem přesně víme, jaké písničky bychom si měli dát zahrát, kdybychom nebyli. Víme, kde bychom chtěli skončit. Ale ví to všichni? Ať se stane cokoli, nechci být nikde jinde, než v Atlantiku. A nechci vidět zasmušilé tváře, protože život je naprosto dokonalý – teď a tady. Ať se stane cokoli, chci říct, že si život užívám – navzdory všem blokům, minulosti, okolnostem – je to přece jediný život, který mám. A tak, až jednou přijde ta chvíle, doufám. Doufám, že nebudou plakat, že jsem nepřežila. Doufám, že se budou usmívat. Protože jsem ŽILA.

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek
jestli vám nevadí že si tu a tam
šeredně spálíte prsty
zrovna když je všechno tak prima
to víte ani na nebesích
nezpívají
po celý čas

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí že někteří lidé umírají
po celý čas
nebo snad mají jen hlad
čas od času
což se dá celkem snést
pokud to nejste zrovna vy

Ó svět je báječné místo
k narození
jestli vám příliš nevadí
pár měknoucích mozků
na vyšších místech
nebo nějaká ta bomba
kterou vám sem tam zcela jistě
hodí někdo na hlavu
a různé jiné nepřístojnosti které víc než dost
sužují
naši patentovanou společnost
a její potentáty
stejně jako její prachsprosté katy
a její pátery
a různé jiné policajty
a její všemožné segregačky
a kongresové vyslýchačky
a různé jiné opletačky
všechno čím naše bláhové tělo
je dědičně zatíženo

Jistě svět je to nejlepší ze všech míst
kde se dá dělat spousta věcí jako třeba
legrační kousky
a milostné kousky
a psí kusy
a zpívat smutné písničky a mít inspiraci
a chodit sem a tam
na všechno koukat
a vonět ke kytkám
a okukovat sochy
a dokonce i myslet
a líbat lidi
a dělat děti a nosit kalhoty
a mávat klobouky
a tancovat
a chodit plavat do řeky
a na pikniky
uprostřed léta
a prostě vůbec
„si to užívat“

Jistě
jenže zrovna když jste v nejlepším
přijde usměvavý
funebrák

Lawrence Ferlinghetti

naše báseň ze závěrečné besídky z 9.třídy, na kterou jsem si vzpomněla právě při psaní tohot článku

NAHORU