Bosá

Bosá

Chodila jsem po světě bez bot sem a tam a byla jsem tuze nešťastná. Myslela jsem, že nemám nic než bídu. Ruce prázdné, kapsy žádné, nohy holé. Smutnila jsem. Jediná věc byla moje. Měla jsem ji stále u sebe, ačkoliv nevyužitou a zapomenutou. Vždycky jsem jí měla dostatek. Nekonečno.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že tu věc rozdám. Budu ji rozdávat na počkání bez zeptání. Rozdám ji komukoliv, kdo mě napadne. Koho potkám, tomu ji dám. Koho znám, tomu to bude samozřejmostí. Cizím ji rozdám taky, aby jim nebylo líto. A tak jsem začala.

Byl to úsměv. Usmívala jsem se, rozdávala smích a úsměvy, všude možně. A pořád. A svět se změnil. Stalo se, že jsem neměla nic – a přitom všechno. S úsměvem přece člověk nemůže být nešťastný. Jak jsem se tak usmívala a rozdávala úsměvy, najednou jsem byla šťastná. Úplně. A kdo je šťastný, je šíleně bohatý. A tak teď můžu s úsměvem říci, co si říkám každý den: Maminko jsem milionář.

NAHORU