Nad oblaky

Nad oblaky

Splněný sen. Vždy jsem si myslela, že když se splní něco velkého, neuvěřitelného a úžasného, tak to zamává a otřese celým dosavadním bytím a bude to jako jeden velký třesk, šílené, silné, těžko popsatelné. Spletla jsem se.

Splněný sen je úplně jiný. Je mocný, ale přesto se k vám přikrade potichounku a nenápadně – a zcela postupně. Když už si budete myslet, že jste připraveni, ošálí vás, nevybafne. Místo toho vás polaská po víčkách a nechá vás párkrát si o něm zdát. Ukáže vám tu nejúžasnější skutečnost, na kterou se můžete těšit, a pomaličku vás zaškoluje v emocích, které pak budete cítit. Je to dokonalý gentleman, naučí vás nespěchat, přináši vám ty nejživější sny, ze kterých se jednomu nechce budit, a dokonce vám ukáže, jak jste trpěliví, přestože jste si posledních pár let mysleli pravý opak. Začne být takovým vaším milým parťákem. Nemluvíte o něm, nemluvíte s ním, jen s ním žijete, dělá vaše dny kouzelnými a noční snění tím nejvíc magickým, co jste doposud poznali. Pokud v něj opravdu věříte, jen tak vás neopustí. Ba naopak.

Dotkne se skrz vás vašeho okolí, ošálí smysly vašich blízkých, pohladí svým tajemným dotekem celý váš osobní vesmír a vy prostě víte, že se to všechno děje. Pak na vás ovšem ušije menší zkoušku, jestli jste připraveni. Úplně tvrdě a najednou a bez okolků vás nechá dozvědět se, že se stává realitou. Naráz, surově a jednoduše. Nepřijde žádná změna. A snílek na pár dnů zmizí. Je to jako byste se probudili ze sna, jako by najednou odešel on, váš parťák, kolega v práci profesionálního snílka. Nechá vás to samotné tak trošku vstřebávat. Uběhne měsíc, jste jak pytlem praštění, rozmrzelí, chybí vám váš osobní snílek, a pořád tak nějak nevíte, jestli se vám to všechno nezdá, všelijak uvažujete, jak se to vůbec mohlo stát, snažíte se pochopit, že to, čemu jste věřili, se opravdu stalo, a zaháníte pochyby, že by to mohlo nevyjít. Až se dostatečně vymácháte v realitě, zase jako na začátku se pomalinku přikrade k vám pod peřinu, pohladí vás, ukáže vám ve spánku sen – a začne proces těšení se.

Není to nijak veliké těšení. Je to malé snílkovo těšení, opatrné, protože ke snům je třeba být opatrný, neboť jsou křehké a mohou nám kdykoliv uletět, pokud o ně nebudeme dostatečně pečovat a opravdu každý den na ně myslet, takovou pozornost vyžadují. Těšíte se tušíce i netušíce co vás čeká, jste nervózní, jak tak čekáte na první oficiální rande se snem, a ten den se blíží, a vám nezbývá nic jiného – než prostě být a čekat. A pak ten magický den přijde. A snílek ve vás pomalu zahajuje ohňostroj emocí, protože co jiného by mělo být emotivní, než cesta za snem. A tak jste šťastní nad oblaky a netrpělivě čekáte, až zase ucítíte oceán, jehož vůni si vybavíte, kdykoliv vás napadne, a je lepší než všechny parfémy světa. Ale i cesta jednou uhne. Teď teprve začnou hrátky se splněným snem.

Nejde do vás naplno, ale hravě a tím jeho osobitým nenápadným stylem. Prožitek vám velmi připomíná všechny ty sny, které vám ukázal. Vše prožíváte, smějete se, dýcháte, jste… ale jakoby v mlze, jako by šlo stále jen o sen. Pak najednou prostě stojíte ve člunu, hledíte na všechny ty velryby, které vás přijdou pozdravit, a na emoce vlastně není čas, ani slza neukápne. Prostě se v té mlze snu tetelíte blahem a nevíte, jak to vlastně prožívat. Jeden den, druhý, za pár dnů je konec, vracíte se, pošlete pár vzdušných polibků oceánu a teprve pak, večer v posteli, při loučení se snem, při čekání na nový sen, začnete vše vidět jasně. Jako když zaostříte dalekohledem na rozmazané místo, až je úplně jasné a čisté. Pak najednou každý nádech a výdech dává smysl a vy víte, proč se to všechno stalo. Konečně chápete, že nemožné je možné, nemožné neexistuje a to, co by vás léta zpět nikdy ani nenapadlo, se stalo vaší realitou. Dotklo se vás to svou vesmírnou krásou a nikdo vám ty prožitky nevezme. Snílek se na vás dál bude laskavě usmívat, protože dobré dny tvoří víc dalších skvělých dnů a malé sny se stávají většími a tohle parťáctví si prostě necháte líbit. Svého malého přítele na oplátku budete opěvovat a jakkoliv to bude pro vaše okolí otravné, stejně se budete usmívat a zastřeně si přehrávat jednu vzpomínku za druhou. Za rok, možná za dva, vám pak nějaká písnička nebo vůně připomene všechny ty zážitky. Nebo možná ne. Nebo možná vy ostrovu připomenete sebe a budete pít kávu při východu slunce na zahradě s výhledem na oceán, ve kterém plavou velryby a prostě tak nějak jsou, stejně jako vy. Vítej, nový sne.

NAHORU